I dobré úmysly mohou značit problém osobnosti. Spasitelský komplex je nezdravý rys

Možná za to může vaše dětství.

Pomáhat druhým lidem je většinou vlastnost, kterou si na druhé ceníme. Je požadovaná a pozitivní. U některých však tento rys zachází do nezdravého extrému. Trpí takzvaným spasitelským komplexem, jinak nazývaným také syndrom rytíře na bílém koni.

V takovém případě se pomoc okolí mění v nezdravý způsob bojování s vlastními problémy. Člověk si jí chce často potvrdit i svou hodnotu.

„Spasitel“ se totiž cítí dobře jen tehdy, když někomu pomáhá, věří, že jeho smyslem je obětovat se pro druhé a zavrhnout své vlastní potřeby, neboť by měl být více užitečný pro jiné.

Podle terapeutky Cynthie Catchingsové je zachraňování lidí pro „spasitele“ jednodušší než zabývat se vlastními životními okolnostmi, které nemusí být příjemné.

Aby se odpoutali od vlastní bezmocnosti a problémů, snaží se mít pod kontrolou problémy jiných, vysvětlila pro Thrive Global. Nejzásadnější je, že tito rytíři (a rytířky) na bílém koni nemají vymezené hranice. Proto není ničím výjimečným, že dospějí do stadia vyhoření.

Možná za to může dětství

Predispozice k chování typické pro spasitelský komplex u lidí často pramení v dětství a v nefunkční rodinné dynamice.

Právě rané problémy v rodině mohou vyústit v to, že si člověk vyvine svá mechanismus zvládání náročných situací v životě.

V tomto případě v podobě zachraňování všech kolem sebe.

Klinická psycholožka a psychoanalytička Mary Lamia, autorka knihy Syndrom rytíře na bílém koni: Zachraňte se od potřeby zachraňovat druhé, poznamenává, že existuje několik typů spasitelů.

Někteří mohou být extrémně empatičtí a soucitní, protože vyrůstali v domácnosti, kde je rodiče emocionálně nebo fyzicky zanedbávali, případně museli oni sami na sebe převzít roli rodičů a starat se například o mladší sourozence.