Chtěla bys raději chlapce nebo holka? – ptá se okolí každé těhotné ženy, zatímco ještě o pohlaví očekávaného dítěte ani netuší. Odpovědí obvykle bývá, že to je jedno, hlavně aby bylo zdravé.
Ivaně se při této otázce vždy přehnala hlavou tajná myšlenka, jak moc by si přála dceru. Od začátku těhotenství si s mužem o miminku povídala jako o holčičce. Potom přišel den ultrazvuku a gynekolog vyslovil s jistotou v hlase, že nosí pod srdcem chlapce. Tvářila se nadšeně, i když jí to zlomilo srdce.
„Když mi poprvé lékař řekl, že to bude kluk, vyšla jsem ven a rozplakala jsem se. A ani jsem to nikomu neřekla. Tvrdila jsem, že to lékař neviděl. Nebyla jsem s tou informací sžitá a v hlavě jsem byla nastavena, že se možná spletl, i když mi to pak potvrdil ještě dvakrát,“ vypráví pro SME čtyřicátnice Ivana.
Je to pocit, který dobře zná i Katherine Asbery, autorka knihy Altered Dreams: Living With Gender Disappointment.
„Slyšet větu ,je to chlapec‘ mi mělo způsobit velkou radost, ale místo toho mi to přineslo měsíce hněvu a popírání. A také hodně smutku a studu,“ píše v ní. Čekala třetí dítě a velmi si přála, aby to byla po dvou synech konečně dcera.
Odborně se pocit, které ženy v tomto textu popisují, nazývá rodové zklamání, resp. zklamání z pohlaví (z angl. gender disappointment). Je to jev, když nastávající rodič nebo rodiče touží po konkrétním pohlaví dítěte a cítí se nejen zklamaní, ale i okradení a rozzlobení, když se jim narodí to opačné.
Je to běžná psychologická zkušenost mnoha těhotných žen, ale jen málokdy o ní otevřeně mluví. Nechtějí, aby jejich pocity jiní vnímali jako barometr toho, jaké budou matky.
